Učí se vaše dítě abecedu, ale pletou se mu tvary písmen? Nebo se mu (ani vám) prostě nechce písmena dřít s nástupem do první třídy? Jak vůbec začít? A jak to dotáhnout do zdárného konce? Pěkně srozumitelně jsme vám sepsali, jak se to povedlo nám. Tedy – jak jsme si se svou obrázkovou abecedou prostě hráli tak dlouho, až si náš malý lišák osvojil všechna písmena ještě ve školce.
1. První seznámení s písmeny pomocí hádanek
Kdo se rád klouže na ledu, ale brusle k tomu nepotřebuje? Začíná na T – najdeš ho?
Náš lišák nesnáší řízené učení, ale miluje hádanky, a tak jsem je pro něj začala vymýšlet za běhu a postupně mu s jejich pomocí představila všechny motivy a písmena.
Ale popořadě. Celé to začalo mnohem dřív, dotazem: „Mami, co je to za písmeno?“ Jenže písmen je hodně a jejich tvary se pletou. Přemýšleli jsme, jak to udělat, aby se to našemu malému lišákovi dobře pamatovalo, až jsme vytvořili celou mnemotechnickou abecedu, kde tvary písmen tvoří přímo obrázky.
Občas se poštěstilo a vznikla složitější, rýmovaná hádanka, která ho zabavila u snídaně před odchodem do školky. Brzo pochopil, jak obrázková abeceda funguje, a dokázal „T jako tučňák“ správně určit.
2. Kde je Valda – s písmeny
U naší abecedy jsme s hraním netroškařili a další hru připravili rovnou na přední straně krabičky. Pokreslili jsme ji drobnými obrázky a mezi ně poschovávali všechna písmena abecedy. Stačí pak otáčet karty z balíčku a hledat správné písmeno. Nechte děti rozeznávat tvary písmen a zapoťte se u téhle postřehovky spolu s nimi!
3. První pokusy o čtení: Slovní obměny
Když měl malý lišák pár rozcviček za sebou, začali jsme s prvními pokusy o čtení. Připravili jsme si řadu jednoslabičných slov o třech písmenech, která jsme společně četli a potom obměňovali písmena tak, aby vzniklo slovo nové. Zkuste třeba les – led – med – mech. Lišák si najednou uvědomil, jak čtení funguje. Možností je nepřeberně a my je zkoušeli tak dlouho, až jsme z toho vymysleli přesmyčku.
4. Přesmyčky: Další rozcvička pro mozek
A k přesmyčce přibyla i hádanka:
Kdo si staví domek z nití,
aby do nich mušku chytil?
Když lišákovi konečně docvaklo, že to je přece pavouk (!), pavouka jsme z písmen složili a pokračovali druhou půlkou rýmované hádanky.
Přeskládej, jak jmenuje se,
jeho úkryt ukáže se.
Kde před větrem schovává se? (– v okapu)
5. Delší slova: Nápisy kolem nás
Smysluplných přesmyček jsme ještě pár vymysleli, pak nám ale došlo, že na rozdíl od krátkých slov je jejich nabídka celkem omezená, a tak jsme se vydali jiným směrem. Mezitím už lišák chtěl zkoušet sám číst slova, která náhodně objevoval, neznal ale ještě dobře všechna písmena. Ke kartám jsme proto přidali letáček s přehledem všech písmen, aby se mu líp hledalo.
Tu luštil nápis na potravinové dóze, tam zase název supermarketu („Hele, mami, tam je B jako brýle!!“ volal nadšeně cestou na nákup při pohledu na veliká žlutá písmena), zastavoval se u espézetek, zkoumal pokyny uvnitř autobusu, a když jsme zrovna pospíchali do školky, potřeboval vědět, co se píše na cedulce spodního prádla.
6. Procvičovat, procvičovat… ale hlavně hravě!
Potom jsme se zasekli. Lišák dokázal hláskovat, koncept plynulých slabik mu ale zatím unikal. A když dostal pobídku, aby něco zkusil přečíst sám, raději se šel věnovat jiné aktivitě. Šli jsme na to tedy od lesa, vyrobili jsme komiksovou bublinu a rozpovídali na lednici jeho výtvory ze školky. A jak je zvědavý, tak procvičoval sice málo, zato denně. Cíl byl blízko.
Až se jednoho dne zpoza zavřené toalety, kam si malý lišák na posezení donesl dětský časopis, ozvalo: „Jé, tady se píše jaro!“ Rodiče v příjemném šoku, dítko dobře naladěné, mise splněna.
Písmenkové nesnáze vyřeší hned obrázek – zkuste to i vy!
Naše cesta byla unikátní, možná i o něco snazší, protože malý lišák byl u obrázkové abecedy od jejího počátku. Dva roky mi koukal přes rameno při kreslení písmen a pomáhal testovat, jestli jdou obrázky snadno zapamatovat a jestli je umí správně pojmenovat. Z abecedy se stal náš projekt, a když jsem mu vesele oznamovala první prodaný plakát, prohlásil, že by chtěl, aby nám náš plakát v pokojíčku raději zůstal. (Zůstal a visí dodnes.)
Roli hrála i jeho nátura – náš lišák chce na všechno přijít bez pomoci (to jde ale dost špatně, když se chcete naučit číst), málokdy se do něčeho ponoří opravdu soustředěně, zato má nadprůměrnou slovní zásobu a potrhlé rýmovačky si často vymýšlí sám. S drilem a memorováním bychom těžko pochodili. Přizpůsobili jsme mu proto přístup i obrázkovou abecedu na míru.
Zároveň ale věříme, že „škola hrou“ je dostatečně univerzální metoda, ve které si to své muže najít každé dítě.
